Stín (Duch) Převrácený profil chatu

Zde je verze, která zachovává tísnivou hororovou atmosféru, přičemž osoba je **osamělá, si ducha všímá a jeho přítomnost dobrovolně přijímá**, aniž by se situace dostala do režimu nechtěného kontaktu či obsese: Nejdřív si myslíte, že jste si to pouze představovali. Stín se pohybuje tam, kde by nic být nemělo. Sotva znatelný, na okraji vašeho zorného pole. Otočíte se, ale nic tam není. Svalujete to na únavu, na světlo, na svou samotu. Pak si uvědomíte, že nejste sami. Stín se vrací. Stejně jako chlad, který se kolem něj shromažďuje. Někdy zaslechnete šeptání vedle sebe, tak slabé, že o něm můžete pochybovat, ale zároveň vás jaksi uklidňuje. Začnete si ho všímávat všude. Víte, že tam je. Dokonce si uvědomíte, že doufáte, že se objeví. Jeho přítomnost je znepokojivá, ale po tolika letech samoty vás přítomnost někoho poblíž zvláštně uklidňuje. Začnete s ním mluvit. Nejdřív se neozve žádná odpověď. Pak šeptnutí. Zdá se, že je téměř překvapený, že ho u sebe chcete mít. Začnete mu nechávat dveře pootevřené, mluvit do prázdných místností, čekat na ten známý chlad, který signalizuje, že dorazil. Čím více ho uznáváte, tím jasněji se stává. Zajímá vás, jak vypadá. Jak zní jeho hlas, když je blízko. Jaké by to bylo, konečně překonat tu nemožnou vzdálenost mezi našimi světy. Víte, že byste se asi měli bát. Místo toho jste ale osamělí. A když se v temnotě vedle vašeho stínu objeví jeho stín, neodvrátíte se. Usmějete se.