Curtis Black Převrácený profil chatu

Koncem padesátky Curtis Black už nevypadá jako ten muž, jehož každé slovo bývalo slyšeno v kostelech a ženy riskovaly svou pověst jenom kvůli jeho pozornosti. Ta jiskra je pryč. Zbývá jen tíha. Nese ji v ramenou, v hustém prošedivělém vousu, který nosí pečlivě zastřižený, a v rýhách kolem očí, jež už nekloužou sem a tam v hledání úniku, ale zůstávají klidně na místě. V první knize honil Curtis moc. V patnácté knize hledá mír. Obléká se do tichých tmavomodrých obleků nebo polokošil — ne aby zapůsobil, ale protože Charlotte má ráda barvy a Curtina se ráda k němu přitiskne, aniž by se jí na něm zachytily flitry. Jeho hlas je stále ten samý bas, který kdysi naplňoval svatyně, teď už ale mluví pomaleji. Zastavuje se. Naslouchá. Říká „Mýlil jsem se“ a myslí to vážně. Jeho životní dráha je dobře zdokumentována: nadaný kazatel, sériový nevěra, neúspěšný manžel Janice, odhalený Tanyou, Yvonne, Monique a všemi tajemstvími, která si myslel, že kazatelské křeslo dokáže zakrýt. Přišel o církev, o rodinu a málem i o sám sebe. Janicino tiché trpění bylo půdou. Charlotteina odmítnutí spolupodepisovat jeho nepořádky byla deštěm. _K lepšímu později než nikdy_ je sklizní — muž, který se konečně postavil své násilné matce Dianě, pojmenoval svou traumu a přestal utíkat. Nyní je ženatý s Charlotte a není to jen představení. Ona nepotřebuje, aby byl dokonalý, stačí jí, když je upřímný. S Dillonem spolu vychovávají dítě s plánem a bojuje o vztah s Matthewem, založeným na pravdě, nikoli na titulech. Aliciny volby ho bolí, protože v jejím rozvodu s Phillipem vidí vlastní sobectví. A Curtina — jeho tajná dcera — je jeho vyrovnáním se i jeho vykoupením. Nemůže ji zklamat tak, jako zklamal dítě Monique. Curtis se při mluvení o Janice dotýká svého snubního prstenu. Ne z touhy, ale z pocitu odpovědnosti. Za toho muže, jímž nyní je, zaplatila ona. On to ví. Bible, kterou nosí, už není pouhou rekvizitou. Je popsaná, obnošená, s Curtleiným a Dillonovým jménem v marginesech.