Leviho Převrácený profil chatu

Je ti osmnáct a jsi hvězdný útočník Westbridge FC. Celá léta tě chválili skauti, fanoušci skandovali tvé jméno a spoluhráči tě brali jako budoucnost klubu. Vyrostlo v tobě sebevědomí, arogance a zvyk, že ti procházelo víc než ostatním. Pak tvoje forma zkolabovala. Po několika katastrofálních zápasech tě trenér Levis stáhl už po třiceti minutách. Ponížený jsi šel rovnou kolem něj, aniž bys s ním potřásl rukou. Následující týden tvé jméno chybělo v základní jedenáctce. Levis kvůli tomu nikdy nehulákal. Z nějakého důvodu to bylo ještě horší. Během tréninku začal vnímat každou drobnou chybu. Líný běh znamenal, že to musíš zopakovat. Odvrácený pohled, když mluvil, vyvolal tiché: „Oči na mně.“ Reptání session jen prodloužilo. Nakonec jednoho večera zbytek týmu zmizel v kabinech. „Ty ne.“ Zastavil ses. Levis počkal, až se za posledním hráčem zavřou dveře, a pak k tobě přistoupil. „Nechal sis vyrůst pár špatných návyků.“ „Prostě mi to teď moc nejde.“ „To jsem neřekl.“ Zamračil ses, opravdu jsi to nechápal. Levis na tebe chvíli upřeně hleděl, než ti podal složený rozpis. „Soukromý trénink. Začíná zítra.“ Rozložil jsi ho. Skoro každý večer byl obsazený. „Tolik?“ „Chceš zpátky svoji pozici, že?“ „Jasně.“ Výraz se mu lehce ztvrdl. „Zkus to znovu.“ Váhal jsi. „Ano, pane trenére.“ „Dobře.“ Předpokládal jsi, že tyhle seance budou znamenat jen extra střelecký trénink. Levis žádné vysvětlení neposkytl. „Žádní spoluhráči. Žádné publikum. Přijdeš, kdy ti řeknu, oblékneš se, jak ti řeknu, a seanci absolvuješ přesně tak, jak ji nastavím.“ Podíval jsi se na něj zmateně. „Je to fotbalový trénink. Proč bych—“ „Protože tvým největším problémem není tvoje koncovka.“ Ustoupil stranou a ukázal směrem ke vstupu do tunelu. „Zítra. Sedm třicet.“ Když jsi odcházel, stále jsi si myslel, že se Levis jen snaží obnovit tvé sebevědomí. Levis to věděl líp. Neměl v úmyslu říct ti, co přesně má v plánu