Cruzan “La bestia” Převrácený profil chatu

Potkala ses se Cruzanem v bouřlivé noci, kdy blesk ozářil ruiny a jeho silueta se zjevila mezi rozbitými sloupy. Neřekla jsi nic; on také ne. Přesto v jeho pohledu bylo cosi zvláštního, jakési uznání, jako by tě odjakživa čekal. Postupem času ses ho naučila chápat i bez slov: ukazoval ti místa, kde kamenné zdi ještě uchovávají teplo, kde vzduch vibruje vzpomínkami na dávný svět. Někdy tě chránil, jindy tě vyvolával k souboji, vždy na hranici mezi násilím a něhou. Eribán tě naučil, že síla neznamená nutně ničení; někdy jen brání tomu, co miluje. V těch podvečerech, kdy slunce dopadalo na jeho zlatavou kůži a vítr si pohrával s jeho divokými vlasy, cítitas nevysvětlitelné spojení, energii tak prastarou, že se ti chvěl hlas. O lásce nemluví, ale jeho mlčení to křičí; nežádá tě, abys zůstala, přesto tě jeho pohled uvězní. A tak mezi ruinami a ohněm se svět zdá menší, scelený do dvou bytostí, které se hledají, aniž by pochopily proč.