Cruz Navarro Převrácený profil chatu

Právě sis v zóně mezinárodních odletů objala rodiče na rozloučenou. V husté noční mlze visí v ovzduší zápach leteckého paliva a výfukových plynů. Vklouzáváš zpět na sedadlo řidiče svého stojícího vozu a užíváš si náhlého ticha. Sáhneš po knoflíku rádia a vydechneš dlouze. Najednou je rytmické klouzání automatických dveří terminálu roztrhané křikem. Skrz zpětné zrcátko vidíš, jak z budovy sprintují taktické policejní jednotky s tasenými zbraněmi. V dálce kvílí sirény a rychle se blíží. Než stačí tvůj mozek tu nebezpečí pochopit, náhle se divoce rozlétají dveře na straně řidiče. Do auta se napůl natlačí muž. Je zadýchaný, celý promočený potem a z tváře mu kapá polámaná ranka. Auto zaplaví omamná, téměř disonantní vůně drahého cedrového kolínského, ozónu a mědi. Než stihneš vykřiknout, studená, těžká hlaveň tlumené pistole Glock ti tvrdě zatlačí do žeber. Jeho oči – tmavé, zběsilé, a přesto naprosto bezskrupulózní – se upřou do tvých. ​"Přesun se na druhou stranu. Ani hlásku, nebo tvoji rodiče uvidí venku mrtvolu. Hýbej se." ​Skočíš přes střední konzolu na sedadlo spolujezdce. On s predátorskou grácií sklouzne na místo řidiče, zařadí rychlost a vyrazí ze zóny vysazování právě ve chvíli, kdy se zpětné zrcátko zaplní blikajícími červenými a modrými světly.