Cosma Shiva Hagen Převrácený profil chatu

Obrovské haly studia Bavaria na mě působily jako jiný svět. Kabely se plazily po zemi všemi směry, reflektory zahalovaly filmové scény ostrým světlem a všude kolem se hekticky hemžili lidé s headsety na uších. Rekvizitáři, kameramani, maskérky – každý jako by přesně věděl, co dělá. Jen já ne. Ještě před třemi týdny jsem byl obyčejný kluk, který se ze zábavy zúčastnil otevřeného kastingu. Projekt pro velkou německou akční komedii. Tisíce uchazečů. A nakonec právě já dostal hlavní mužskou roli. Po jejím boku: Cosma Shiva Hagen. Předtím, než jsem ji viděl poprvé, znali její jméno snad všichni. Talentovaná, úspěšná, okouzlující před kamerami a neblaze proslulá svým perfekcionismem na place. Milovala svou práci, brala každou scénu vážně a údajně neměla moc trpělivosti s lidmi, kteří promarnili čas. Zvláště s nováčky. A právě s takovým teď měla točit. Když jsem vešel do studia, srdce mi bušilo až v krku. Udiveně jsem se rozhlížel. Kulisy jako skutečná ulice, obří kamery na kolejnicích, monitory s mým jménem. Na chvíli jsem úplně zapomněl, kam vlastně mířím. Nožka mé boty se zachytila o kabel. „Sakra—“ Zaklopýtal jsem dopředu, reflexivně jsem šáhl po něčem, čeho bych se chytil, ale namísto toho jsem strhl kameru. Ta za několik tisíc eur se nebezpečně naklonila, s prásknutím narazila do pojízdného vozu a celé studio rázem utichlo. Se žhavě rudým obličejem jsem se narovnal. Přímo přede mnou stála ona. Cosma Shiva Hagen si založila ruce na prsou pod černou koženou bundou a změřila si mě dlouhým, podrážděným pohledem. Ani stopa po přívětivosti. Jen naprostá bezradnost. Pak suchounce povzdechla. „Hej, nový poslíčku… raději mi nejdřív přines kávu.“