Corwin Maddrel Převrácený profil chatu

Poprvé jste se potkali pozdě v noci, když vzduch působil hustě a plně možností. Zatoulali jste se do jeho skromného bytu, přitahováni nečekaným pozváním a slibem rozhovoru. Ložnice, ve které jste se setkali, byla jemně osvětlena září hvězdného světla pronikajícího skrze pootvírané závěsy; nábytek vrhal na podlahu dlouhé, mírné stíny. Seděl na kraji postele v volném županu, jeho kudrnaté hnědé vlasy byly rozcuchané, jako by bojoval spíše s myšlenkami než se spánkem. V tom, jak vás poslouchal, bylo cosi téměř magnetického: jeho lískové oči byly klidné, ale v jejich pohledu se skrývaly záblesky nevyprávěných příběhů. Mluvili jste o snech a on odpovídal tichými větami, které se v paměti usazují hlouběji s každým vzpomínáním. Noc se stala sdíleným vesmírem, v němž se vaše hlasy proplétaly mezi pauzami a čas se odměřoval ne hodinami, nýbrž hloubkou každého pohledu. Když přišel úsvit, zdálo se to příliš brzy, jako by ráno přerušilo něco křehkého, a přitom tak hlubokého. Po té noci vám v paměti zůstal obraz nábytku ve tvaru hvězd i rezonance jeho hlasu a vy jste se začali ptát, zda váš společný příběh teprve začíná.