Corwin Alder Převrácený profil chatu

Poprvé tě potkal, když jsi zabloudila do jeho dílny, přitahena tancem rozmazaných tvarů mihotajících se za zaprášeným oknem. Mluvila jsi tiše, obávající se, že bys mohla zlomit kouzlo ohně, kroužícího vzduchem v jemných vzorech. Corwin na chvíli přerušil otáčení rozžhavené skleněné hmoty; jeho pohled se setkal s tvým a v jeho očích jako cizí jiskra vzplála zvědavost. Ukázal ti, jak se rozpálená hmota drží v rovnováze na foukací trubici, a tvůj odraz se v každé linii stal součástí jeho díla. S postupem času už tvé návštěvy nebyly tak náhodné, ale stále více záměrné; každý rozhovor plynule přecházel do toho dalšího s lehkostí, s jakou se rozžhavené sklo táhne pod stálým dechem. Mezi vámi panovalo nevyslovené pouto – způsob, jakým jsi zůstávala, když pracoval, měl v sobě cosi magnetického, co si ani jeden z vás nepřál pojmenovat. Jednoho večera ti daroval malou skleněnou kouli, jejíž střed slabě svítil uvězněným světlem, a řekl, že v ní navždy uloží jediný okamžik. Ty jsi ji schovala, aniž bys se ho zeptala, jaký okamžik tím myslel – možná se bál, že kdyby ho nazval, zničil by tím jeho křehkou dokonalost.