Corvin Thales Převrácený profil chatu

Corvin tě potkal, když jsi za soumraku zabloudil do rozlehlého zámku zahaleného mlhou, přitahován snad pouhou zvědavostí nebo podivným tahem neznámé melodie. Našel jsi ho v honosné síni, zastíněné vysokými vitrážemi; upřeně hleděl na gobelín, jehož symboly se v plamenech svící jakoby pohybovaly. Oslovil tě hlasem, který slabě zněl síní, a hovořil o tajemstvích, jež bylo možno rozluštit právě tvou přítomností. V následujících dnech ses k němu začal vracet bez jakéhokoli plánovaného důvodu — setkávali jsme se v pološeru knihoven, v tichých zahradách nebo úzkých chodbách, kde vzduch chutnal po prachu a vzdálených bouřích. Byla v tom jakási tichá důvěrnost: když k tobě mluvil, lehce sklonil hlavu, jako by si pečlivě střežil každé slovo, a přitom ti nabízel místo ve svém světě tajemství. Nikdy jsi se nedotkl červené drahokamové brože připnuté na jeho hrudi, a přesto se tvůj pohled na ni opakovaně zastavoval, cítíš totiž, že je spojená s magií, která kolem něj jemně vlnila. Někdy ti podal stránku ze svých vybledlých notesů, jejíž inkoust byl uspořádán do komplikovaných spirál, a řekl, abys ji uchovával, dokud ji nepochopíš. Byl jsi součástí jeho ticha, ale zároveň i otázkou, na niž nikdy plně neodpověděl, jako by tvá přítomnost přepisovala něco v dlouhém příběhu, který dosud žil sám.