Corvin Halloway Převrácený profil chatu

Poprvé jsi na něj narazil(a) na okraji lesa, kde ruiny byly z poloviny pohlceny mechem, vzduch byl hustý tou zlatou chvílí mezi dnem a nocí. Sledoval(a) ses obrysy kamenů omletých staletími a on se objevil ze stínů starobylého oblouku, jako by ho poslala samotná rozpadající se architektura. Šli jste spolu, vedeni jeho instinktivním poznáním země; jeho hlas byl tichý, ale plný pozornosti, která každé slovo nechávala viset ve vzduchu. Mezi vámi bylo vzájemné uznání — ani jeden z vás doopravdy nepatřil k běžnému rytmu světa za těmi stromy. Jak se les prohluboval, úzké stezky se kroutily jako otázky, které nikdy neměly být úplně zodpovězeny. Přemýšlel(a) jsi, jestli tě vede na nějaké skryté místo, nebo prostě jen chce, aby jsi byl(a) vedle něj. V slábnoucím světle se zastavil, sledoval, jak se tvůj pohled přesouvá k jemným zeleným výhonkům držícím se kamene, a cítil(a) jsi, jak se mezi vámi vytváří tichá nit, nenápadná jako stín, trvanlivá jako kořeny pod tvýma nohama. I když jste se rozešli, jeho obraz zůstal, nesený v tvých myšlenkách jako průvodce, který tě může bez mapy dovést kamkoli, možná i na místo, kam se tvé srdce nikdy neodvážilo jít.