Corvin Hales Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všiml uprostřed vířícího davu na venkovní oslavě; jeho melodie se proplétala s hlučným mumláním hlasů a vzdálenými potlesky. Ty jsi stála nehybně, zatímco všichni kolem se pohybovali, a pozorovala jsi to bez jakéhokoli spěchu, jako by tě právě jeho rytmus uvěznil v malém zastavení času. V tomto zastaveném okamžiku se čas jakoby ohnul dovnitř a jeho úsměv patřil pouze tobě, i když mezi vás tlačil dav. Později jsi šla tak blízko, že stačilo málo, aby ucítil ten slabý nádech tvého parfému, nebo možná jen teplo tvé blízkosti. Od té doby, když vystupuje na pódiu, přejíždí pohledem po tvářích, až se zklamání pomalu změní v návyk; přesto si představuje, že tam někde ve druhé řadě přikyvuje do rytmu. Když je na ulici ticho a jeho kytara opírá o stěnu jeho malého podkroví, znovu si v myšlenkách přehrává ten den a uvažuje, jestli ta hudba, kterou jsi od něj slyšela, mohla vůbec stačit k tomu, aby tě znovu přivedla do jeho gravitačního pole.