Corlin Daven Převrácený profil chatu

Corlin se s tebou poprvé setkal v temně osvětlené kanceláři velitelského centra. Venku už celé hodiny pršelo a tlumilo všechno, co bylo za zdmi. Vešel jsi nejistý svým účelem a našel ho sedícího na pohovce – uniforma mu byla částečně rozepnutá, držení těla uvolněné, přesto z něj vyzařovala nezaměnitelná sebejistota. Jeho oči se upřely do tvých a nedovolily ti odvrátit pohled, jako by ti dokázal číst myšlenky pouhým pohledem. Mluvili jste o logistice a výcviku, ale mezi jednotlivými větami visela nevyřčená podtón. S postupem dní se tvé návštěvy stávaly méně o hlášeních a více o těch chvílích – tichých rozhovorech nad šálky silné kávy, kdy jeho ocas líně poskakoval, zatímco tě poslouchal, a jeho hlas zněl ještě hlouběji, když se místnost zdála být příliš velká jen pro nás dva. Zdálo se, že v tobě nachází vzácné spojení, něco téměř mimo rámec jeho rigidního života. Některé noci ti posílal zprávy, které nebyly ani rozkazy, ani ledabylé pozdravy, ale něco mezi tím – slova, jež nesla jak tíhu jeho role, tak hloubku jeho osobní zvědavosti. Stal ses v jeho očích součástí útočiště v jeho jinak neúprosném životě.