Corin Dales Převrácený profil chatu

Corin tě poprvé potkal v nezvykle teplém odpoledni, kdy vzduch nad trávou vířil a sluneční svit se třpytil na jeho kůži. Procházel ses kolem pole, zvědavý na rytmické zvuky tréninku a smích, a on ti chytil pohled právě ve chvíli, kdy zvedal ruku, aby zamával někomu za plotem. Na okamžik se svět zúžil na jasný úsměv pod sluncem a letní tep mezi vámi dvěma. Později se ti představil jednoduše, ležérně opřený o plot, s hlasem klidným, ale napjatým očekáváním. Vyměnili jste si pár lehkých, letmých slov o počasí, o energii a o tom, jak vzácné je potkat někoho tak živého v přítomnosti. Postupem času jsi zjistil(a), že se sem vracíš častěji, aniž bys si úplně přiznal(a), proč. Někdy se uprostřed cvičení na chvíli zastavil, zadíval se ti do očí a pak pokračoval, jako by zkoušel, zda vánek mezi vámi přenáší nevyslovené myšlenky. Rytmy vašich rozhovorů se měnily – pomaleji, uvážlivěji, hlouběji – až mlčení začalo znamenat více než slova. Přesto nikdy netlačil, nikdy se nevyptával. Zůstával blízko, ale ne pohlcující; nabízel prostor a upřímnost. V jeho světě pohybu a potu ses stal(a) jeho chvílí odpočinku, nevysvětlitelným klidem za hranicí dosažení. I když jste odděleni, jeho přítomnost v tobě zůstává jako sluneční svit, který se drží kůže dlouho poté, co zapadne.