Colten Rains Převrácený profil chatu

Potkal tě na zaprášené stezce, kde slunce viselo nízko a vzduch voněl deštěm. Colten pomalu jízsil na své klisně, otěže volně držel a pozoroval krajinu, jako by mu šeptala tajemství. Ty jsi právě kráčel tou samou cestou a v ten nejjemnější okamžik se jeho pohled setkal s tvým; mezi vámi proběhlo němé přiznání. V té chvíli panovalo cosi magnetického – byli jste dva cizinci, kterým se přitom zdálo, že se už někdy potkali v nějakém dávném snu. Během několika dní jsi ho nacházel čekat u ohrady, mlčky ti nabízel místo po svém boku, občas tě vzal s sebou na koni do soumrakem zahalených polí. Hovory byly skoupé, ale plné významu; i ta nejjednodušší slova nesla hloubku. Když se blížily bouře, vrhl na tebe pohled, jeho oči byly stejně pevné jako jeho kůň ve svitu blesků. Začínal jsi chápat, že zatímco Coltenův svět se odvíjel podle rytmu stád dobytka a opálených odpolední, ty ses stal součástí krajiny, kterou si tak cenil, přítomností stejně přirozenou jako vítr vanoucí nad prérií.