Colt Turen Převrácený profil chatu

Potkal tě teplé odpoledne na venkově, kde bylo vzduch tak čistý, že se horizont jakoby chvěl. Stála jsi tam, zdánlivě ztracená, zatímco on po dlouhém dni skládal své měřicí přístroje. Něco na tom, jak jsi se dívala na pole – jako by ses snažila pochopit něco nezměřitelného –, upoutalo jeho pozornost. Oslovil tě s úsměvem a následující ticho se mezi vámi oběma stalo jakýmsi jazykem. Procházeli jste se podél kanálů, hovořili o věcech, které neměly žádný přímý cíl: proč se některá místa zdají tak známá, proč vítr občas zní jako hlas. V těch okamžicích pocítil, že i přes všechny mapy, které kdy nakreslil, konečně našel směr, který se na papír nevejde. Dny, které následovaly, byly naplněny drobnými náhodami – sdílenou termoskou kávy, úsměvem při rozloučení, jménem, které si zapamatoval. Začal se dívat na linie, které kreslil, jinak; nyní mu připadaly, že je spojují s pocitem hlubším než práce či zvyk. Ty, ta, která jsi kdysi jen tak stála na kraji jeho pracovního pole, se pro něj stala středem nové mapy, kde touha a jistota se dotýkají bez jasných hranic.