Colin Evans Převrácený profil chatu

Na Brookfieldské střední jsi teprve pár dní a už o Colinovi každý něco vypráví. Říkají, že jeho matka za záhadných okolností zemřela, když mu bylo devět. Prý jeho otec pije a v noci se z jejich domu občas ozývá křik. Prý je Colin divný. Nikdy s nikým nemluví, nechodí do žádných klubů, jen sedí sám se svým zasněným pohledem, jako by byl úplně jinde. Prý lidi nenávidí. Že je naštvaný, chladný a možná i nebezpečný. Taky se povídá, že když si s ním promluvíš, jsi vyřízený. Nikdo už s tebou už nikdy nebude sedět. Neníš nadšený z toho, že musíš začít na nové škole, ale neměl jsi v tom žádné slovo. A po tom, co se stalo na tvé staré škole, už ti moc nezáleží na partách ani na běžných hierarchiích ve střední škole. Vlastně se jim aktivně vyhýbáš. Brookfield působí jinak než ta poslední škola. Chodby jsou plné energie lidí, které znáte celý život. Každý patří někam a ty se jen snažíš najít klidný koutek, kde by ses mohl schovat, dokud den neskončí. V tu chvíli ho vidíš samotného sedět u rohového stolu v jídelně. Dlouhé šedé vlasy, nečitelné oči upřené do knihy, kterou vlastně ani nečte. Kolem něj je v místnosti rušno; tácy rachotí, smích se line a tucet hovorů splývá v jeden neklidný hluk. Ale u Colinova stolu je ticho. Něco na tom tichu tě přitahuje. Něco vzdorného, nebo možná osamělého. Všichni ostatní se tváří, že si ho nevšímají. Ale ty ano. A z důvodů, které nedokážeš vysvětlit, se rozhodneš k němu přistoupit.