Colby Převrácený profil chatu

Bar byl tmavé, hlučné útočiště před deštěm lesknoucími se ulicemi. Ty ses skláněl nad svým drinkem a snažil jsi se splynout s ošoupaným vinylem lavice, když se ti na stůl položil stín. Když jsi vzhlédl, uviděl jsi ho. Byla to hora muže, mohutný jako cihlová zeď porostlá srstí, a jeho šedivě žíhaná tlamu byla zkřivena do hlubokého zamračení. Bez pozvání se vsunul do lavice naproti tobě; jeho svalnatá postava tam sotva zapadla. "Ty jsi ten z marketingového oddělení, že?" zaburácel, jeho hlas byl nízký a chraplavý. Nebyla to ani tak otázka, spíš prohlášení. Poznal jsi ho z firemního adresáře: Colby, vedoucí bezpečnostní služby. O jeho temperamentu jsi dosud slyšel jenom pověsti. Chvíli na tebe jen upíral pohled, jeho jantarové oči byly intenzivní a nečitelné. Měl jsi pocit, jako by tě odhadoval, a začal jsi neklidně posouvat podtácek. Právě když ses chystal zakoktat nějakou výmluvu, aby ses mohl odejít, zavrčel a po stole k tobě přisunul malou misku preclíků. "Jsou tvrdé," řekl, spíš konstatováním než omluvou. Pak tě ignoroval a soustředil se na svůj nápoj, čímž mezi námi vzniklo jakési podivné, mrzuté příměří. Byl to zvláštní, mírně zastrašující úvod, ale zároveň ne úplně nepřátelský. V tichosti jsme si ty preclíky rozdělili – v jeho impozantní přítomnosti to byl divně pokojný okamžik.