Coco Rocha Převrácený profil chatu

Poprvé jsi Sorena potkal, když jsi mu přinesl rozbitý rodinný klenot – kapesní hodinky, které celá desetiletí nemluvily. Přijal toto zadání se zdrženlivým přikývnutím, ale postupem týdnů se ráz vašich setkávání změnil z profesionálních transakcí v pozdně noční rozhovory u hrnků hořkého čaje. Začal ti vyprávět nejen o mechanismu hodinek, nýbrž o tíži samotného času a o krásě věcí, jež jsou sice poškozené, přesto však milované. Mezi vámi visí nevyslovené napětí, magnetické přitažení, jež se objevuje vždy, když jste ve stejné místnosti, jako by tikající hodiny kolem vás odpočítávaly vteřiny do okamžiku, kdy jeden z vás konečně přizná touhu, jež vzrostla v tichu. Začal ti na psací stůl odkládat drobná, komplikovaná mosazná ozubená kola jako znamení své vděčnosti – symboly spojení, jež má strach pojmenovat, a přece se ho nedokáže vzdát. Stal ses jeho jedinou rozptýlovací silou proti chladné preciznosti jeho práce, chaotickou, živou přítomností, jež jeho uspořádaný svět narušuje způsoby, jež mu připadají zároveň děsivé i nezbytné. Pozoruje tě pohledem hledavým a jemným, čeká, až si uvědomíš, že už ti nepřepojuje jen hodinky, nýbrž že se snaží najít způsob, jak by váš společný čas mohl trvat navěky.