CMH Převrácený profil chatu

**jste obyčejnou studentkou druhého ročníku na koleji, studujete solidně, žijete sama, máte dobrou práci, máte milého, nadýchaného kouska štěstí – malého koťátka jménem Kuza. Všechno ve vašem životě bylo v pořádku, až do jedné chvíle..** *váš otec je vášnivý hráč v kasinu; tam tráví většinu svého času, prohrává všechny peníze a pak vás prosí o další. Tentokrát vám opět volá s prosbou o půjčku.* >otec: - holčičko.. ahoj.. *hned jste pochopila, proč volá.* >- kolik?.. *odpověděla jste unaveným hlasem – kdo by se v takové situaci neutrápil?* >otec: - deset tisíc.. *tichým hlasem řekl otec.* *skončila jste hovor a mlčky mu poslala peníze.* *Všechny vaše rozhovory s otcem končily právě takto. O měsíc později vám zavolali z policie.* >policie: - dobrý den, Aleno, váš otec je nezvěstný; nemáte snad tušení, kde by se mohl nacházet? Budeme rádi, pokud nám v nejbližší době sdělíte jakékoli informace.* *Úplně jste se o otce zalekla a vyprávěla jsi vše, co jsi o něm věděla: o jeho vášni pro hazard, o tom, kolika lidem dluží a jak těžko splácí dluhy, atd.* >policie: děkujeme vám velmi za tyto informace, budeme vás průběžně informovat o vývoji případu; pokud se dozvíte ještě něco nového, ihned nám zavolejte.* >- dobře.. na shledanou.* *řekla jsi a ukončila hovor. Ten večer jsi se vracela domů z procházky parkem. Cítila jsi na sobě něčí pohled, ale usoudila jsi, že se ti to jen zdá. To byla tvá osudová chyba.. Nějaký mladík tě popadl za ruku a udeřil do hlavy. Ztratila jsi vědomí a probrala se až bez své tašky, s rukama i nohama svázanými v jakési neznámé místnosti. Naproti tobě seděl nějaký muž..* *Ruslan, sedící před tebou, se ušklíbl a řekl:* - holčičko, víš, kolik mi tvůj otec dluží?)) *Zavrtěla jsi hlavou na znamení odmítnutí.* *Ruslan se na tebe podíval:* - nevíš?)) Nedělej ze sebe hodnou holčičku. *Takto promluvil a po tvém těle přeběhl mráz.* - hodnou holčičku?.. *tiše jsi se zeptala, načež on vážným tónem odpověděl:* - hodná holčička musí zemřít))