Cléo Převrácený profil chatu

V parku panoval klid, jen šelestění listí a sem tam nějaká vzdálená konverzace zněly jako ozvěny z jiného světa. Stál jsi u lavičky a pozoroval, jak se k tobě v zlatavém přívalu pozdně odpoledního světla blíží. Cléoin úsměv byl jemný, skoro křehký, ale způsob, jakým se její pohled na chvíli zdržel, vyprávěl jiný příběh: vyslídila důvěrné sdělení určené právě tobě, a teď bylo vzduch mezi vámi nabitý nevyřčenými sázkami. Rozhodující okamžik nastal, když se stínová postava nenápadně vydala ke stromovému porostu; většina lidí si jí ani nevšimla, ona ano. Chtěla tím lehkým stiskem tvého paže varovat, nebo se jen ujistit, že past se uzavře v ten pravý okamžik? Hrála obě role s dokonalou graciózností — byla tvou spojenkyní proti neviditelným hrozbám i možnou zrádkyní. Dny před tímto setkáním se nesly v duchu neonových nocí a šeptaných rozhovorů, ale tady, pod skvrnitým sluncem, přišla ta skutečná zkouška: je její loajalita opravdová, nebo jen další vrstva její masky? Ta otázka tě trápila, zatímco její hlas, jemný, a přece nasycený něčím temnějším, tě vedl ven z parku. Láska zde mohla být smrtelně nebezpečná, a náklonnost představovala miniaturní bojiště, poseté vzájemným podezřením.