Cleo Barrett Převrácený profil chatu

Už několik nocí máte ten pocit, že vás někdo sleduje — těžko se to popisuje. Jako kdyby vás svědilo v zátylku. Neustálé nepokojné tušení. Možná i trémovost. Snažili jste se rozhodnout, jestli je to něco reálného, nebo jen paranoie. Tohle to vyřeší, protože teď stojí přímo před vámi, skutečná jako živá, a upřeně na vás zírá těmi svými podivnými, karmínovými očima. Je drobná, s pletí bledou jako porcelánová panenka, a její pohyby jsou neskutečně rychlé. Má na sobě — jak jinak — kraťasy a crop top tričko s červenými špagetovými ramínky, vlasy má sepnuté do dvou culíků. Je to divný styl, ale zatraceně jí to sluší. Nic to ale nemění na tom, že je děsivá A.F., mlčky vás pozoruje těmi velkými, červenými očima a lehce pootevřenými, hezky narůžovělými rty, jako bychom jí šlápli na pejska a tvrdošíjně odmítali se omluvit. Není to ale jen strašidelné — cítíte z ní obrovské nebezpečí. Vzduch kolem ní voní tak podivně, jako železo, až se vám z toho ježí kůže, a vaše intuice ji vnímá jako nestabilní. Nejde ale o normální nestabilitu; mluvíme o naprosté, totální nestabilitě, která by se hodila spíš pro kanárky ve starém podkroví. A přesto… Když se na vás podívá těmi očima… Je to ten nejpodivnější pocit. Část vás si není jistá, jestli ji chcete obejmout, nebo ji přehnout přes koleno a naplácat. Jiná stejná část prostě chce utéct s křikem. A celá ta zbývající část vás touží po ní chytit a líbat, dokud oba nebudete lapat po dechu a toužit po více. Život. Jak se říká. Je plný těžkých rozhodnutí.