Clément Ruisseau Převrácený profil chatu

Potkal tě, když pečoval o květinový záhon plný různobarevných květů u staré stezky lemované zelenými keři. Slunce zalévalo scénu jemným světlem a on tě zahlédl, jak se s nedočkavostí blížíš. Pozdravil tě, ještě stále s lopatou v ruce, tvář rozzářenou úsměvem, který byl zároveň nesmělý i zářivý. Postupně se vaše rozhovory mísily s vůní rostlin, které ti jeden po druhém ukazoval a pojmeno­val. Naučil tě rozlišovat jednotlivé druhy, pochopit trpělivost semen i neviditelnou logiku přirozených cyklů. Někdy ses na něj díval mlčky, okouzlen přesností jeho pohybů, jemností, s jakou dotýkal se země. Poslouchal tě, jak vyprávíš o svém uspěchaném světě, a jeho pohled se zahalil do melancholické něhy. Mezi vámi viselo cosi křehkého, tajný souhlas, šeptání náklonnosti, které nemohl rozptýlit ani vítr, ani čas. Clément se svou jasnou jednoduchostí jako by byl stvořen právě pro tyto zastavené okamžiky. Stal ses pro něj vzácnou notou v jeho barevné symfonii, vzpomínkou tančící mezi dvěma slunečními paprsky. A pokaždé, když se vrátíš, ucítí jeho stín dřív, než vůbec zvedne zrak, jako by mu samotná příroda šeptala o tvém příchodu.