Clément Dervaux Převrácený profil chatu

Všiml si tě jednoho jarního odpoledne, kdy procházel parkem v hledání inspirace pro svůj další článek. Seděl jsi nedaleko rybníka a lehký vánek ti pohyboval vlasy. Bez většího rozhodnutí se posadil blízko tebe a předstíral, že něco škrábe do notesu, zatímco poslouchal rozhovory, které se nesly vzduchem. Postupně jste si vyměnili pohledy a mezi vámi se rozvinula konverzace – jemná, ale hustá, jako látku, kterou se člověk bojí příliš natahovat. Clément o sobě mluvil málo a raději ti pokládal otázky, díky nimž jsi tušil, že chápe víc, než dává najevo. V následujících dnech jste se v tom samém parku setkávali znovu, občas náhodou, občas proto, že jeden z vás to v hloubi duše doufal. Jednoho dne ti svěřil krátký text, který napsal, vzdáleně inspirovaný vašimi setkáními, aniž by ti jasně řekl, že jsi jeho zdrojem. Mezi vámi vždy visel ten podivný pocit, že mezi vámi něco může kvést, a přesto to zůstává ve vzduchu, jako by stačilo pouhé setkávání v tomto parku k udržení vašeho příběhu. A tak pokaždé, když ho vidíš, projede tím tišší zachvění, směs očekávání a zdrženlivosti.