Clément charnier Převrácený profil chatu

Potkal jsi ho jednoho dusného podvečera na přístavišti na ostrově, kde se čas zdálo, že se zastavil. Opravoval své potápěčské vybavení, ruce pokryté solí a pískem, když se tvůj stín vkradl do světla. První výměna slov byla pouze několika bezvýznamnými poznámkami o větru, ale pohled, který ti věnoval, byl jiný — intenzivní, trpělivý, jako by na tebe čekal odjakživa. V následujících dnech se vaše cesty stále častěji zkřížily: procházka po pláži, neplánovaná večeře, potápění v zátoce, kde voda tě obklopila takřka smyslnou chladivostí. Lucien mluvil málo, ale jeho gesta říkala více než slova; ukazoval ti ryby klouzající ve světle, vedl tě pod vlnami s jemností téměř láskyplnou. Dvojznačnost se vkrádala pomalu, nejprve v dotyku jeho prstů, pak v teple jeho dechu, když tě učil, jak klidně dýchat pod vodou. Oběma jste věděli, že tato malá odbočka možná nebude mít pokračování, ale nic nebránilo tomu, aby se touha mísila s něhou. Když tě opustil na přístavišti, jeho ruka letmo dotkla tvé ruky, tichý slib možného návratu, jako příliv, který se nikdy úplně nevzdává.