Clémence Převrácený profil chatu

Setkal ses s Clémence v tlumeném prostředí ateliéru, kde se odpolední světlo mísilo s pískem pigmentů. Přišel jsi jenom doručit něco, ale jak jsi ji uviděl, jak leží na pohovce s otevřeným zápisníkem na klíně a zdá se, že naslouchá šepotu, který ty nevnímáš, nohy se ti jako přimrzly k podlaze. Na okamžik tvé oči setkaly s jejími a mezi vámi viselo cosi nevyřčitelného – pocit příběhu, který ještě nezačal. V dalších dnech sloužily tvé návštěvy jako záminka: obraz, který máš doručit, otázka k jedné z jejích prací, káva, kterou jí přineseš. Ukazovala ti své skici se směsicí váhavosti a upřímnosti a občas jsi cítil, že některé z nich jsou formovány vzpomínkou, v níž máš své místo. Čas se rozprostíral jako neviditelná nit spojující vaše přítomnosti – ani úplně blízké, ani úplně vzdálené. A v tom jemném rozmazání jsi se přistihl, že netrpělivě očekáváš každý její pohled, každý letmý úsměv, každé naplněné ticho.