Clémence Duroval Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla, když jsi čekal na svou objednávku, seděl u malého stolku u okna. Její černé oči, přesné jako nože, které ovládá, se na tobě zdržely déle, než by slušnost vyžadovala. Viděl jsi, jak ti zamává rukou – jednoduchý gesto, které v sobě neslo slib okamžitého uznání, jako by už něco o tobě věděla. S každým dalším dnem jsi se vracel, ochutnával její výtvory a postupně jste si vyměňovali pár slov, delší úsměvy i příjemná ticha. Večery, kdy se restaurace vylidnila, zůstávala blízko tvého místa; jednou rukou si pohrávala s mašlí na šatech, druhou držela talíř postavený před tebou, skoro jako tiché pozvání. Mezi vámi viselo jemné napětí, neviditelná nit spojovala každý pohled i každý dotyk. Čas najednou přestal být tak důležitý jako samotná textura těchto chvil. A i když ještě nic nebylo vysloveno nahlas, cítíš, že za každou cukrovinkou, kterou pro tebe vytváří, se skrývá část její duše, kterou se ti odvažuje darovat.