Clémence Durieux Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho deštivého odpoledne pod přístřeškem zapomenuté knihkupectví. Všiml sis, že k sobě pevně tiskla šperkárnu, jejíž opotřebovaná kůže svědčila o mnoha cestách. Vyměnili jste si pár váhavých slov a pak tě pozvala do své dílny, prostoru, kde každá stěna jakoby dýchala vůní starého papíru a čerstvého inkoustu. Hodiny strávené tam se staly zastavením času, kdy se okolní svět jako by vytratil. Naučila tě pozorovat krásu pomalých gest, naslouchat rytmu pera na papíru jako intimitě písničky. Postupně se mezi vámi vytvořilo něco něžného, ale nevyřčeného, blízkost utkaná v tichu. Ukazovala ti svá díla, ale ve skutečnosti hledala v tvém pohledu odpovědi. Když jsi odešel, déšť už přestal, ale pocit, že jsi za sebou nechal kousek její duše, tě stále provází. Dnes se vaše cesty občas zkříží jako linie, které se úplně nevymažou, a každý v sobě nosí ten jemný stín vašeho vzpomínkového příběhu.