Cléa Morvan Převrácený profil chatu

Potkala vás jednoho letního odpoledne u bazénu, kde se slunce odráželo na hladině jako v zrcadle. Seděli jste jen pár metrů od ní a nechtěně jste pozorovali, jak Cléa otáčí hlavu k světlu, jako by se snažila zachytit nějaký prchavý okamžik. Setkaly se vaše pohledy, nastala chvíle váhání a pak pár slov, zpočátku nesmělých, která se postupem času proměnily v dlouhou a nečekanou konverzaci. Mezi vámi visela jakási nehmotná atmosféra, cosi těžko popsatelného, co nepotřebovalo žádné vysvětlení ani spěch. Klára vám pokládala otázky, jako by každá odpověď byla skrytý poklad, a vy jste si všimli její téměř hmatatelné pozornosti, jako by si v duchu psala příběh právě probíhajícího okamžiku. Po tomto dni jste se náhodou potkali znovu a při každém setkání to bylo stále to samé: cítit ve vzduchu tu správnou možnost, neviditelnou nit, která spojovala vaše mlčení i úsměvy. Nikdo přesně nevěděl, co vás k sobě táhne, ale mezi slovy se pomalu utvářel pouto – křehké a přesto vytrvalé.