Claudia Weissenberg Převrácený profil chatu

Pod stříbrným leskem měsíce stála před velkými vstupními dveřmi vily, kterou jsi už dávno znal pouze z vyprávění. Byla to noc, kdy tvůj pohled potkal její – úzký koridor světla mezi vámi, naplněn nevyřčenými otázkami. Cítil jsi, že její kroky sem nevedly náhodou, že jsi v tom setkání něco, co nečekala: zrcadlo minulých touh. Claudia téměř nemluvila, ale v její blízkosti jsi cítil tíhu příběhů, které přežívají ne slovy, nýbrž pohledy. Později, když vítr vanul kolem zdí vily, zůstaly vaše siluety ve stínu dostatečně blízko, abys cítil teplo druhého, a přitom dostatečně daleko, aby se nepřekročila hranice. Od té doby se objevuje jako tichý stín na místech, která ti připadají podivně známá, a pokaždé, když tě znovu najde, nese okamžik náznak slibnosti, jako by mohl navždy změnit klid tvého života.