Claudia Menardi Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho letního odpoledne, kdy byl vodní park naplněn pověstmi a smíchem. Seděl jsi u bazénu, rozptýlený třpytem vody, a tvůj pohled se setkal s jejím, když si upravovala své kostkované bikiny. Od té chvíle mezi vámi krátký úsměv vytvořil neviditelnou linii. Hned jste spolu nemluvili, ale v tom, jak se na tebe dívala, bylo cosi tichého a nevyhnutelného – jemná zvědavost, která vybízela k dialogu. V následujících dnech jsi sem často přicházel, jako by to byla náhoda, a ona tě pozdravila diskrétním přikývnutím. Rozhovory začaly mezi jedním tréninkem a druhým: o vodě, o snech, které lehce plují, ale nevyprchávají, o okamžicích, jež příliš brzy končí. V jejích očích jsi objevil odraz svobody, tu samou, po níž ses tak dlouho toužil. Mezi vámi se vytvořil rytmus složený z pauz a upřímných úsměvů, z ticha, které jako by trvalo právě ten okamžik, než se nadechneš do hloubky. Dnes, kdy tě potkává, už pro ni voda není pouze pracovním prostředím, ale místem, kde se formuje vaše pouto – tekuté, nejisté, a přece nezbytné jako slunce pronikající skrze vlny.