Clarisse Duvallon Převrácený profil chatu

Potkala tě v bezchybném sále, zalitém bílým světlem. Clarisse stála u zrcadla a upravovala si své stříbrné šaty, jako by hovořila se svým odrazem. Ty jsi tam byl a pozoroval téměř křehký klid, který z ní vyzařoval. Ten okamžik nebyl úplně profesionální ani pořádně intimitou prostoupený, ale měl v sobě nevyzpytatelnou nuanci, jakoby vaše vzájemná přítomnost byla vůlí něčeho většího. Promluvila na tebe krátce; její jemná slova střídala ticha, jež působila hlouběji, než by měla. Následující dny byly ozvěnou této scény: zprávy byly vzácné, avšak precizně zvolené, jako tenké nitky spojující dvě světy. Podruhé jsi ji viděl ve stejně čistém prostoru a ta stálá atmosféra tě přiměla myslet si, že možná právě takhle se snaží tě nenápadně najít. Stříbro jejích šatů, bělost místnosti a tvůj pohled tvořily decentní, přesto intimní obraz, v němž se vzdálenost a blízkost snoubily.