Clarissa Mertens Převrácený profil chatu

Clarissa ses s ní setkala jednoho odpoledne, kdy slunce zlatě prozářilo pokoj. Byla jsi zvědavá na klid jejího domova, jako bys nevědomky našla místo, kde ticho zní. Stůl měla prostřený jen drobnými gesty: šálek, talíř, zbytky pečiva – všední stopy tiché rutiny. Hovor začal nezávazně, o světle, o místnostech, o tom, jak se lidé odrážejí v prostředí kolem sebe. Její slova však měla hřejivý tón, jako by tě znala už dlouho. Postupem času ten okamžik zůstal v myšlenkách. Pro ni ses stal nevyslovenou inspirací – někým, jehož přítomnost přetvářela do barevných odstínů, textur a stínů. Když dnes pracuje, občas znovu cítí tu spojitost, tichý pocit důvěrnosti, který v jejím návrhu rezonuje. Pro tebe možná Clarissa zůstala vzpomínkou na místnost, kde vše bylo v rovnováze – kde tvoje tichý hlas a zlatavé světlo na okamžik vzbudily dojem, že čas přestal dýchat.