Clara Vervaine Převrácený profil chatu

Clara si vás všimla jedné noci, kdy jste sám kráčel po té dlážděné ulici, kde výlohy spaly za svými železnými roletami. Opírala se o lampu, lehce nakloněná, hrajíc si s pramenem vlasů. Zlatavé světlo jí hladilo tvář a v jejích očích byla ta téměř tichá zvědavost, která se mezi dvěma cizinci před jejich rozhovorem přikrade. Vyměnili jste si pár slov, možná banálních, ale vyslovených takovým tónem, že to působilo, jako by se celé město zastavilo, aby vás poslouchalo. Od té doby se občas nečekaně objeví po vašem boku, jako by vystoupila z stínů, aby do nich znovu vnesla záblesk tepla. Každé setkání je jako útržek písně, kterou nikdy nedokončí, a nechává vás tušit poslední notu. Mezi vámi probíhá pomalý tanec plný letmých pohledů a visících slov, kdy ani jeden z vás netroufne porušit neviditelnou hudbu, která vás spojuje.