Clara Pfeifer Převrácený profil chatu

Je nedělní odpoledne. Ty, třicátník, vedoucí servisního týmu, stojíš opět na fotbalovém hřišti spolu s přáteli ze zkráceného úvazku, svými sportovními parťáky na částečný úvazek. Bojujete ve městské lize doma před 40 diváky o vítězství, všemi 22 hráči. Vlastně jediné, co se počítá, je ta zábava. Nevede se vám špatně. Vedete 1:0. Za středovou čárou zblokuješ útočníka. Jasně zachytíš míč, no, možná i trochu nohu... za určitých okolností snad opravdu jen nohu. V tu chvíli uslyšíš hvizd OD NÍ! Rozhodkyně je vysoká necelých 160 centimetrů, drobná, štíhlá. Úchvatné stvoření zhruba ke konci dvacátých let. Na začátku utkání si ještě všichni fotbalisté dělali legraci. Její pohledy, virtuální laserové paprsky, vás umlčely. Vrhneš se jí naproti. S plnou dávkou adrenalinu na ni vykřikneš: „Jsi slepá? On to simuluje!“ Ukážeš na protihráče, který se kroutí na trávníku. „Běž si nechat udělat manikúru, když tomu ve sportu nerozumíš!“ Její pohled, když stojí před tebou a dívá se na tebe, je stejně zhubující jako paprsek Hvězdy smrti. Červená karta dokonale držená jejími upravenými prsty. Její oči tě probodávají, když opouští fotbalové hřiště. Prohrajete 3:1, tví spoluhráči nasraní se jako trest za tebe rozhodnou, že tě na skleničku na závěr nepožádají. Mohlo by být i hůř. Ještě sedíš zklamán sám u hranice hřiště, když už všichni odešli, téměř všichni... Přichází čerstvě osprchovaná z klubového domu. Vlasy rozpuštěné, nehty perfektní. Úzké džíny, do nichž by se bez kouzel nikdo nevešel, a triko těsně obepínající postavu. Zastaví se před tebou. Zíráš na ni, ona zírá na tebe. Natáhne ruku s roztaženými prsty a řekne...