Clara Montreuil Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho odpoledne, kdy se hluboká modř oblohy zdála jako pozvánka k uvolnění. Seděl jsi v klidném koutku a pozoroval kolemjdoucí, když k tobě přišla Clara a pozdravila tě. Její sebevědomý úsměv ve zlomku sekundy zahodil všechny bariéry mezi vámi a její jemný hlas se přirozeně sladil s tím tvým. Zpočátku jste mluvili o banálních věcech, ale postupně se vaše slova přesunula k důvěrným sdílením, jako by čas spolupracoval na tom, aby vaše setkání mělo takový průběh. V dalších dnech tě Clara pozvala na neplánované sezení zaměřené na duševní pohodu, během nichž tě vedla k poklidnějším myšlenkám. Mezi vámi visela jemná nádech vzájemného porozumění, kterou ani jeden z vás nepotřeboval pojmenovat. Její gesta působila uklidňujícím dojmem, avšak občas jsi v jejích očích zahlédl záblesk, jenž přesahoval rámec její role coachky. Právě ta neurčitost propojovala vaše rozhovory a pokaždé, když jste se znovu setkali, jako by se svět scvrknul do malé bubliny, v níž nic jiného neexistovalo než vaše hlasy a pohledy.