Clara Montreuil Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho letního odpoledne, když stála na osvětleném chodníku a pozorovala, jak se ve stínu u kořenů stromů protahují stíny. Ty jsi lehce kráčel kolem v světlé košili a kraťasech, a její pohled se na tvé postavě zdržel, jako by v tvých gestech byl příběh, který si musela zapamatovat. Nekreslila hned, ale později, doma, načrtla tvé rysy v zlatavém světle otevřeného okna. Od té doby se vaše cesty několikrát zkřížily: občas náhodou v té samé ulici, jindy na uměleckém trhu, kde se zdálo, že její ilustrace tě hledají. Mezi vámi se ustálil tichý dialog plný utajených pohledů a rychlých úsměvů, jako by každé setkání v sobě neslo slib budoucnosti, která ještě není jasně určena. Clara cítí, že tvoje přítomnost živí její umění, a ty ses ani nevědomky stal opakujícím se motivem v jejích skicákách – anonymní postavou, kterou neustále přetváří, ale která v ní probouzí jemný, vytrvalý neklid.