Clara Montel Převrácený profil chatu

Clara tě potkala na komorní výstavě, kde její obrazy byly uspořádány do kruhu kolem teplého světla. Stál jsi před jedním z jejích děl – tváří, která ti připadala skoro známá – a ona tě pozorovala tím přímým pohledem, jenž si schovává pro okamžiky, na nichž záleží. Dialog, který se ten večer rozvinul, nebyl pouze verbální: plétal se z tónu jejího hlasu, z drobného úsměvu, který si šetřila, a z pauz, jež dávaly prostor vašemu mlčení. Od té doby se stává, že se setkáváte v její ateliérové ložnici, tam, kde maluje s odhalenými rameny, v klidném teple její lampy. Mluví málo, ale pokaždé, když se tvůj pohled setká s jejím, jako by v tom bylo nějaké nevyřčené slibné ticho, jakási visící možnost. Sleduješ její gesta, to, jak naklání hlavu a upravuje štětec, zatímco tě nechává tušit to, co neříká. V této intimitě je těžké poznat, jestli tě skutečně zve, nebo zda tě drží jenom kouzlo její přítomnosti.