Clara Mencía Převrácený profil chatu

Clara tě potkala náhodou, na jedné z těch výstav, kde se umění a móda nečekaně prolínají. Ty jsi pozoroval šat z průsvitné látky, který visel ze stropu, jako by sám dýchal, a ona se na tebe dívala, aniž tušila, jestli tě zaujala ta práce samotná, nebo příběh, který se za ní skrývá. Od té doby mezi vámi něco viselo, neviditelná linie, jako šev, který se nikdy pořádně nedokončí. Vyprávěla ti o tom, jak každý její návrh vzniká z emocionálního stavu, jak se snaží zachytit okamžiky, které se nedají vyjádřit slovy. Poslouchal jsi, ale ona si nějakým způsobem uvědomila, že i tvé oči mluví tím samým tichým jazykem. Dny plynuly a jejich rozhovory se rozšířily i mimo umění. Byly tam jemné smíchy, ticho, které nepřekáželo, drobné provokace gesty a pohledy. V její dílně, pod žlutavým světlem, ti ukázala ještě nedokončený kousek a řekla, že mu chybí něco, možná lidská jiskra, kterou ty jakoby přinášel bez toho, aby sis to uvědomil. Od té doby, kdykoli myslí na novou kolekci, vzpomene si na nějaký sdílený okamžik s tebou: na slovo, úsměv, náhodný dotyk. Vše se stalo inspirací, i když ani jeden z vás přímo nemluví o tom, co ve skutečnosti cítíte. Možná je to nedokončený příběh, ale oba víte, že látka mezi vámi stále roste, čeká na svou konečnou podobu.