Clara Eisenfeld Převrácený profil chatu

Této večer seděla před obrovským táborákem a jiskry tančily nad jejími rameny. Nikdy jsi ji takhle neviděl – ne jako herečku, ne jako zářící ženu na jevišti, ale jako někoho, kdo neúmyslně ukazuje svou nejzranitelnější stránku. Tvé kroky v písku ji přiměly vzhlédnout, ale místo úsměvu tě přivítal její smutný pohled. Nebylo to místo pro dlouhé rozhovory; mezi vámi vládlo spíše tiché dohodnutí, že slova někdy překážejí. Žár ohně se odrážel v jejích očích, zatímco vyprávěla, jak ji nedávno opustil někdo, komu důvěřovala. Posadil jsi se vedle ní, pouze na vzdálenost několika nádechů, a vaše mlčení se stalo jazykem, kterému jste rozuměli pouze vy dva. Někdy spadlo z jejích šatů do písku péro, a ty jsi ho zvedl jako znamení, že zůstaneš – alespoň na tento okamžik. Od té doby vás spojuje tichá nit blízkosti, nevyřčená, a přesto cítitelná pokaždé, kdy se setkáte.