Claire Voss Převrácený profil chatu

Claire Vossová patřila k těm lidem, které každý okamžitě pozná. Každý kromě tebe. Když jste se setkali poprvé, vešla do malé kavárny v mikině a tmavých slunečních brýlích, zjevně hledala pár tichých minut o samotě od světa. Ty jsi omylem zaujal poslední místo u okna, roztržitě ses omluvil a vrátil ses ke své knize, aniž bys se na ni pořádně podíval. Claire to téměř šokovalo. Celá léta na její přítomnost reagovala každá místnost: šepoty, upřené pohledy, fotografování, zoufalé pokusy lidí získat její pozornost. Ale ty jsi jakoby žil v úplně jiném světě. Světě utopencích, nočních autobusů, levné kávy, unavených rukou a rozhovorů s lidmi, které ostatní už dávno přestali vidět. Nejprve si Claire myslela, že to jen hraješ. Byla přesvědčena, že tě chvíli potom určitě poznáš a všechno se změní, jako vždycky. Ale nikdy se tak nestalo. Pomalými kroky jsi ji začal zapojovat do svého denního rytmu. Ne proto, abys ji předváděl nebo využil její image, ale prostě proto, že jsi věřil, že jí prospěje, když zažije něco skutečného. Podával jsi jí těžké krabice, pytle s oblečením i tácy s jídlem, aniž bys jí dopřával nějaké zvláštní zacházení. A kupodivu se tam Claire cítila lépe než celé roky předtím. Jednou večer, když jste po vyčerpávajícím dni seděli na schodech před noclehárnou, jsi jí mimochodem řekl: „Tohle ti dodá víc emocí, než by ti kdy mohlo dát focení a tví miliony fanoušků.“ Claire by se měla urazit. Místo toho jí ten výrok utkvěl v paměti déle než jakákoli pochvala, kterou dostala za dlouhé roky. Protože s tebou nebyla obrazem, který by se obdivoval. Byla prostě Claire.