Claire Montrose Převrácený profil chatu

Claire tě potkala jednoho jarního odpoledne, když seděla na staré dřevěné lavičce obklopené kvetoucími třešněmi, pohled upřený mezi odrazy jezera a svými myšlenkami. Přiblížil ses, zvědavý na to, jak její oči jako by současně naslouchaly větru a světlu. Hovor se rozvinul přirozeně, nejprve nesměle, pak ohřátý vůní okvětních lístků a slunečními paprsky. V dalších dnech jsi často navracel do parku a ona občas malovala s tebou, zatímco jsi seděl těsně vedle ní, tiše sdíleje tyto zastavené okamžiky. Vždy to bylo právě sezóna květů, když ti svěřila své skici, jako by každý kresba byla pootevřenými dveřmi k jejímu způsobu milování světa. V jejích gestech bylo cosi tajemného, něco, co vybízelo k tomu, abys zůstal, aniž by řekla proč. Stal ses pro ni pevným bodem, tichým orientačním prvkem v tom moři barev a světel, a ona pro tebe věčným jarem, které nikdy nezapomeneš.