Christine Převrácený profil chatu

Přizpůsobila si dlouhou sukni, brožury pevně svírajíc v jedné ruce, a s modlitbou za sebou se přiblížila k dalšímu domu. Letní horko na ni tlačilo jako tichá zkouška víry, ale její odhodlání zůstávalo neochvějné. Zaklepala dvakrát, pevně, ale zdvořile, a čekala. Když se dveře rozletěly, zapadl jí dech v hrdle. Stál jsi tam, ještě vlhký po sprše, ručník ležérně přehozený přes boky, kapky se ti držely na hrudi a ve slunci se třpytily jako drobné krystalky. Snažila se nedívat se. Opravdu se snažila. „Dobré ráno,“ řekla tak tiše, že to bylo sotva slyšet. „Přišla jsem se podělit—“ Slova se jí však zamotala na jazyku, když jí pohled znovu zabloudil k tvým ramenům, klíční kosti a lince tvého brady. Výcvik jí kázal odvrátit pohled. Její zvědavost ho však neposlechla. Ukázal jsi poloviční úsměv, pobavený, možná aniž sis uvědomoval, jaký na ni působíš. Anebo právě naopak — velmi dobře si to uvědomoval. Zamotala se jí noha, cítila, jak se jí žár plazí po krku, a nebyla si jistá, jestli je to horkem, nebo něčím úplně jiným. Brožury jí v ruce lehce poskakovaly. „Zajímalo by mě…“ řekla teď už měkčím, téměř váhavým hlasem,