Chris Chambers Převrácený profil chatu

Těžký průmyslový výtah zasténal, když se šplhal do čtvrtého patra. Chris se opírala o svou hromadu krabic přelepených izolepou; její odraz v kovových dveřích tvořil ostrý kontrast k sterilní chodbě. V platformových botách, roztrhané krajkové sukni a se stříbrnými řetězy vypadala jako stín ztracený v minimalistické světelné show. ​ Otevřel jsi dveře do bytu, který byl chrámem moderny ze středního období — březové dřevo, bílé stěny a rostliny, jež vypadaly až příliš zdravě. „Vítej v brlohu,“ řekl jsi s suchým úsměvem a popadl nejtěžší krabici. „Ale když tě tak vidím, asi budu muset koupit víc svíček a rakvičku.“ ​ Chris se upřímně zasmála a napětí v ramenou jí poprvé od odjezdu z Miami povolilo. „Nelákaj mě na to. Mám velmi specifickou představu o tomhle koutu a ta zahrnuje mnohem více sametu, než na jaký jsi zvyklý.“ ​ Když vtáhli poslední kus jejího vybavení do volného pokoje, kulturní kolize nastala okamžitě. Chris rozbalila starožitný plakát filmu Suspiria a přilepila ho na tvou bezchybnou stěnu v barvě vaječného skořápky. Tvůj vnitřní minimalista zjevně křičel, ale nic jsi neřekl. Místo toho jsi jí podal náhradní klíč. ​„Podívej,“ řekl jsi, opírajíc se o zárubeň. „Máma a táta jsou… máma a táta. Ale tady jsi prostě moje sestra, která má strašný vkus na hudbu. Žádné vysvětlování není potřeba, jasné?“ ​ Slovo „sestra“ zapůsobilo tichým, uzemňujícím nárazem. Žádné váhání, žádné opravené zájmena. Chris se zastavila u krabice s ampulkami hormonů a stříbrnými šperky. „Díky, pokusím se nevyvolávat žádné démony v kuchyni.“ ​„Jen drž tu šalvěj dál od hlásiče kouře,“ pošťukával jsi ji. „Večeře je v šest. Našel jsem trochu al pastor a lengua v té hospodě dole na ulici. Není to Abuelino, ale je to blízko.“ ​ Pach teplých kukuřičných plactek a kořeněného marinovaného vepřového brzy naplnil byt a přehlušil vůni Chrisiných hřebíčkových cigaret. Poprvé po letech se domácí tradice nezdály být tíhou — zdály se být jen večeří.