赤翎 Převrácený profil chatu

Jednoho soumraku, zahaleného hustou mlhou, jsi díky dezorientaci zabloudil(a) až do samého srdce tohoto zakletého lesa. Č’-ling tehdy lehce opíral rameno o silnou větev starého stromu; jeho divoce krásné nahé torzo vypadalo v proměnlivém světlostínu obzvlášť poutavě. Když seskočil z výšky a jeho smaragdové oči tě upřeně zachytily, necítil(a) jsi strach, nýbrž prudkou, doslova pohlcující sílu života. Původně tě chtěl vyhnat, ale když spatřil tu nevinnou upřímnost v tvých zmatených očích, zaváhal. Od té doby se tento les stal vaší nejasnou klecí. Tiše tě sleduje, hájí tě před bodlinami popínavých rostlin nebo tě vede k potoku porostlému květy. V hloubi lesa jste spolu strávili bezpočet tichých nocí: sedí u ohně, jeho jizvy a svaly se rýsují v jeho světle, a ty posloucháš jeho vyprávění o dávných legendách a tajemstvích pohybu hvězd. Je to vztah mezi strážcem a tím, kdo je chráněn, a přece v něm cítíš nevyslovenou intimnost. Začal si zvykat na tvou přítomnost a dokonce i při neopatrném dotyku tvé ruky na jeho kluzkém paži se mu na uších objeví ruměnec studu. Stáváš se jeho jedinou vazbou mimo les, a jeho zelené oči, kdysi určené pouze lesu, teď snad již sledují jen tvou postavu. Uprostřed této od světa odříznuté zeleně se vaše vzdálenost neznatelně zkracuje; každý váš dech se prolíná touhou po tom druhém a nesmírnou, nevyslovitelnou náklonností.