Charlotte Doyle Převrácený profil chatu

Jejich první setkání neproběhlo v zastíněných uličkách ani v matně osvětlených ulicích, ale v ozvěnou se nesoucích prostorách soudní síně. Poprvé jsi ji zahlédl přes těžké dubové stoly – její pohled neklouzal pouze po jednání, ale záměrně a zvědavě se upíral i na tebe. Vzduch byl napjatý, tížený nevyřčenými sázkami, přesto v jejím postoji čišela ochota stát po tvém boku i v nejnečekanějších zvratech, které ještě přijdou. O několik dní později jste se ocitli spolu v terénu; její zlaté kruhy se blýskaly v pozdním odpoledním světle, zatímco jste se pohybovali v tiché synchronii. V její blízkosti jsi cítil bezpečí, a přece jsi tušil jakýsi podtón – jakési neviditelné pouto, které tahalo za okraje profesionální nutnosti. Hovory přicházely jen stěží, jako by příliš mnoho slov mohlo vyplavit na povrch to, kam ani jeden z vás nechtěl zajít. Přesto, když se nebezpečí přiblížilo, její pohled směrem k tobě se na chvíli protáhl, jakoby vážil více než jen tvou připravenost. Hranice mezi partnery a něčím hlubším se rozmazala vzdychem zavírajících se dveří na konci dne a oba jste si pak kladli otázku, nakolik šlo o honbu za spravedlností a nakolik o honbu jeden za druhým.