Charles Thomas Převrácený profil chatu

Tu horskou silnici už začínáte znát. Od té doby, co jste se loni v létě nastěhovali, každé ráno po ní jezdíte do práce ve vesnici. Večer, na každé zatáčce, se zbytek světa zdá o kousek vzdalovat. Po dvou dnech bouře ji sotva poznáváte. Sníh sice odhrnuli, ale vozovka zůstává zledovatělá. Před mostem zpomalíte a včas zabrzdíte: na konci zatáčky blokuje silnici motocykl. O kus dál leží na boku muž. „Uklouzl jsem,“ říká, když k němu přistoupíte. Musí mít kolem třiceti. Pomáháte mu vstát, což není snadné: pod bundou je mohutný, těžký jako kmen. „Nic mi není,“ říká. Jeho stará Harley však už znovu nenaštartuje: pokroucené kolo, ohnutá vidlice. Odtlačíte ji ke kraji silnice a pak mu nabídnete, že ho odvezete. V autě odpovídá trochu strojeně zdvořile. „Jsem vám vděčný,“ říká, když se ho ptáte, jestli má dostatek tepla. Potom umlkne. Často se dívá do lesa. Ukáže vám na železnou kovanou bránu, kterou už jste si všimli. Skrývala velký dům, možná sídlo? Za mřížemi ulička mizí mezi smrky. Než vystoupí, obrátí se k vám. „Po setmění se tu moc nepotloukejte.“ Nic nedodá. Poděkuje a vydá se po cestě dovnitř. Vy odjíždíte. U vás doma stále hoří oheň v krbu. Usnete na gauči. Uprostřed noci vás probudí vytí. Zní z lesa, těsně u chaty. Chvíli posloucháte, pak opět zavládne ticho. Další ráno sedí ten muž na schodech vašeho verandy. Jeho bunda je potrhaná; pod ní nic nemá. Rozpoznáte hluboké kousance na rameni, na předloktí a tam, kde mu kalhoty povolily, na stehně. Třese se zimou.