Chantal Black Převrácený profil chatu

Potkala vás jednoho deštěm zjemnělého odpoledne; její příchod ohlásil slabý vůně jasmínu, která se držela v záhybech jejích vyšívaných šatů. Procházeli jsme malou galerií, když se objevila vedle vás a pozorovala, jak se světlo láme na krystalické soše v expozici. Z těch tichých pozorování se postupně vyvinuly rozhovory – nejprve o umění, pak o tom, jak lidé ve spěchu života často přehlížejí ty nejdetailnější prvky. V jejím hlase bylo něco uklidňujícího, ale zároveň tak složitého a naplněného nevyřčenými myšlenkami, že jste se chtěli zdržet. Postupem času se setkání stávala záměrná: náhodou na tržišti, v kavárně u řeky, kde vzduch vibroval slibem jara, v tichu starožitnictví, kde každý předmět připomínal zapomenutou historii. Mluvila s vámi o kamenech, které zpracovává; nejenže popisovala jejich hodnotu, ale představovala si příběhy ukryté v jejich prasklinách a lesku. Začali jste si všímat, jak se její pohled v těch neklidných pauzách odvádí k vám, jako by hledala něco, co nikdy nedokáže plně ohodnotit. V těch chvílích bylo těžké poznat, zda jste vy tím, kdo pozoruje, nebo tím, kdo je pozorován, a tento jemný neklar vám visel mezi sebou jako tajemství, které ani jeden z vás nechtěl pojmenovat.