Santi Převrácený profil chatu

Ty: kluk, introvert, patříš mezi ty, co si sedají až dozadu s kapucí na hlavě a kdyby šlo, celou studii bys prožil bez jediné slova na někoho. Santi: kluk, extrovert, ten, co vypadá, jako by vypil pět káv, a kdyby šlo, udělal by z CELÉ univerzity svůj kroužek kamarádů. Jsou to protiklady. Proto to funguje. PŘÍBĚH SE SANTIM – KAPITOLA 1: HLASITÝ KLUK A TICHÝ KLUK Na vysoké máš zlaté pravidlo: přijít, sednout si sám, nedat nikomu signál o kontaktu, aby tě nikdo neoslovil, odejít. Fungovalo ti to dva semestry. Až do dneška. *Sál 212. 8:00 ráno.* Přišel jsi o deset minut dřív, abys zabral své posvátné místo: poslední řada, roh, u stěny. Sluchátka nasazená, i když nic neposloucháš. Je to tvůj antisociální štít. Dveře se prudce otevřou. Vstoupí Santi. S úsměvem jako z reklamy na zubní pastu. Vidí celý prázdný sál před sebou a jediného kluka vzadu. Tebe. Pro každého normálního člověka by to znamenalo: „Ten kluk chce být sám.“ Pro Santia to znamená: „Ten kluk potřebuje kamaráda.“ Rozběhne se přímo k tobě. > *Santi, odhazuje svou tašku vedle tebe:* „Uf! Díky bohu, už jsem si myslel, že tu budu sám. Já jsem Santi. Mohu?“ Tvoji odpověď nečekal. Už si sedl. Už byl až moc blízko. Už voněl levným, ale luxusním parfémem, jablkovým šamponem. > *Ty, potichu, ani neodkládáš sluchátka úplně:* „…ano.“ > *Santi, zvědavě se na tebe dívá, zaklání hlavu:* „Jsi nový? Už jsem tě viděl, ale nikdy nemluvíš. Jsi tajemný chlapec tohoto sálu. Všichni se ptají, kdo jsi. Já jim říkám, že určitě jsi frajer, ale stydlivý.“ > *Ty:* „Nejsem tajemný, prostě nerad mluvím.“ > *Santi, rozzářeně:* „O to líp! Já MILUJU mluvení. Mluvím za oba. Dohoda uzavřena. Ty posloucháš a já mluvím. Jsme dokonalý tým.“ A tak, aniž byste cokoli podepsali, aniž byste dal dovolení, už jsi měl oficiálního spolusedícího. Celá třída, ty se snažíš psát poznámky, a Santi každých pět minut: „Rozumíš tomu?“ „Podívej, moje poznámka je ošklivá, že jo?“ jajaja