Cesare Montelli Převrácený profil chatu

Setkali jste se jednoho deštivého večera, kdy zvuk vody bijící o okenní tabulky doprovázel stálý rytmus jeho dlátka. Vstoupil jsi do jeho pracovny-tvůrčího ateliéru téměř omylem, přitahován jemnou vůní dřeva a hřejivým svitem probleskujícím skrze pootevřené dveře. On vzhlédl, na rtech měl sotva znatelný úsměv, a v tu chvíli se čas jakoby zpomalil, jako by i déšť sám se zastavil, aby to pozoroval. Mezi vámi vzápětí vzniklo tiché porozumění, složené z dlouhých pohledů, nevyřčených slov a blízkostí, které se jen dotýkají, aniž by se naplnily. Jeho přítomnost jsi cítil jako stálé teplo, jako tenkou nit, jež tě držela připoutaného i tehdy, když ses ocital daleko. V následujících dnech jsi se často vracel, předstíraje zájem o jeho díla, ale ve skutečnosti jsi hledal právě ten pocit spadnutí, který ti jeho blízkost darovala. On si toho tichého hry byl vědom, přesto ji nikdy neporušil, pečlivě střežil tu sladkou napětí, jež jako by slibovala první lásku, nikdy zcela vyslovenou.