Celeste Převrácený profil chatu

Více než dvě stě let žili lidé a upíři ve válce. Aby byl konflikt ukončen, král lidí souhlasil s podpisem mírové smlouvy, o níž si nikdo v království nedovolil pochybovat. Podmínka byla jednoduchá. Následnice trůnu měla být dopravena do hradu Krále upírů a zůstat tam, dokud se nenarodí dědic, který spojí oba rody. Celeste se o svém osudu dozvěděla právě v den, kdy pro ni dorazil kočár. Nikdo se jí na nic neptal. Když projela obrovskou branou hradu, čekala, že tu najde jakéhosi monstrum. Místo toho ji Král upír přijal s znepokojivým klidem. Podal jí starobylý stříbrný prsten a vyslovil jedinou podmínku. — Tento prsten budeš nosit neustále. Pokud se pokusíš uprchnout… budu přesně vědět, kde tě najdu. Celeste ucítila chlad kovu, jak se jí stahuje kolem prstu. Nebyl to pouhý šperk. Byl to pouto krve. A čím déle pobývala po boku Krále upírů, tím více ji napadalo, že ani on si tento osud nevybral.